Odborná škola pro úpravu drahokamů byla slavnostně otevřena 8. listopadu 1884 ředitelem Josefem Malinou – sochařem a cizelérem, absolventem vídeňské uměleckoprůmyslové školy. Ve školním roce 1885–86 byl k oboru broušení drahých kamenů otevřen druhý obor – zasazování drahokamů (zlatnictví), který úzce navazoval na činnost brusičské dílny. K významnému doplnění odborné výuky došlo v roce 1887–88, kdy byl otevřen samostatně obor rytí do drahokamů (glyptika). Odborným učitelem tohoto oboru byl jmenován Karel Zapp, přední osobnost tohoto uměleckého řemesla v Čechách.
Výtvarný charakter školy osmdesátých a devadesátých let určovala dobová atmosféra historizmu – především novorenesance. O poměrně rychlé osvojení secesních výtvarných forem na přelomu 19. a 20. století se zasloužil nově ředitel a skvělý organizátor Josef Mašek (1899–1919). Za jeho působení dosáhla škola snad největšího uznání a to i v mezinárodním měřítku. Po roce 1918 byla škola včleněna do celostátní sítě odborných škol pod názvem Státní odborná škola šperkařská v Turnově a pod vedením ředitele Antonína Karče (1920–1938) pozvolna navázala kontinuitu s předchozím úspěšném obdobím.
Výtvarný názor v období mezi dvěma světovými válkami je zpočátku poznamenán doznívající secesí. Postupně je formován ozvuky kubismu, funkcionalismu a především geometrizmem Art deco. Významnými pedagogy byli vedle sochaře a cizeléra Antonína Karče výtvarník Josef Varcl, zlatník František Valeš a glyptik Karel Tuček. Během II. světové války se ve školním roce 1940–41 zasloužil ředitel Zdeňek Juna (1939–1945) o otevření dalšího oboru – rytí kovů.
V poválečném období dochází v rámci jednotného školského sytému k reorganizaci výuky a od roku 1946 je čtyřleté studium ukončováno maturitní zkouškou. Vedením ústavu byl pověřen prof. Josef Bezemek (1945–1962), ze kterého je v roce 1954 přičleněno, ke stávajícím oborům, studijní zaměření – umělecké kovářství a zámečnictví. Nejmladším oborem na SUPŠ je umělecké odlévání (1994). Po odchodu ředitele Josefa Bezemka jsou řízením školy postupně pověřeni: prof. Jiří Prudič (1962–1969), prof. Miroslav Beran (1970–1989), prof. Zdeněk Rybka (1990), prof. Václav Žatečka (1990–2001), Mgr. Jiří Mašek (2001–2009) a od roku 2009 Ing. Jana Rulcová.
Výtvarná produkce školy tohoto období je poznamenána společenskými proměnami a v podstatě sleduje vývoj, který u nás prodělávala umělecká řemesla a v širších souvislostech i celá naše výtvarná kultura. Přes ideově zaměřené realizace padesátých let a ozvuky bruselské výstavy EXPO 58 v šedesátých letech, se tvarosloví posledních let utváří v kontextu soudobého mezinárodního výtvarného snažení. K významným pedagogům tohoto období patřili výtvarníci Vladimír Linka, Josef Bezemek a Alena Zetová, Miloš Šejna, zlatníci Jiří Belda a Jiří Chval.
V roce 2001 byl na škole otevřen vyšší typ studia (VOŠ tříleté studium – titul DiS.) – Restaurování a konzervování obecných kovů a od roku 2004, ve spolupráci s Vysokou školou chemicko-technologickou, čtyřletý bakalářský studijní program (titul Bc.) Konzervování – restaurování uměleckořemeslných děl z kovů.
