Pro Kristiána Kitzbergera je nejcharakterističtější animální figurální tvorba v návaznosti na formu, kterou ztělesňuje zkratkou v oceli, tu doplňuje sklem a bronzem.
*15.5.1990 v Bratislavě
Studia:
2009–2013
SUPŠ Turnov – Obor umělecký kovář (ak. soch. Jan Mastník, Jaroslav Válek)
2013 - 2017
UMPRUM Praha – Ateliér sochařství
2018 - současnost
UMPRUM Praha – Ateliér intermediální konfrontace
Mimo studium žije a tvoří v Rožnově pod Radhoštěm.
Od roku 2008 se účastnil několika mezinárodních setkání uměleckých kovářů Hefaiston, na kterých získal v roce 2013 ocenění - 1. místo za soubor vystavených děl v kategorii volná tvorba a komorní plastika, a v roce 2016 mimořádnou cenu za dílo Úděl života jako hra osudu.
V letech 2015–2016 absolvoval dvě mezioborové stáže na UMPRUM : Ateliér K.O.V u Evi Eisler a Ateliér sklo u Ronyho Plesla.
V roce 2017 dokončil bakalářské studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v Ateliéru sochařství u Dominika Langa.
Současně studuje na UMPRUM magisterské studium v Ateliéru intermediální konfrontace u Jiřího Davida. Účastnil se řady kolektivních výstav.
Ve své práci vyjadřuje současné ekologické, politické a sociální poselství a otázky konzumizmu, které reflektuje metaforami a symboly v kovové plastice.
Úvahy – poznámky
„Kov je pro mě osobní materiál, kterým se rád vyjadřuji. Skrze něj si uvědomuji určitou stálost i dočasnost. Má vlastní pnutí, výrazovou i modelační energií, je tvárný a přitom tuhý, vyzařuje s něj klid i napětí. Poskytuje mi nezávaznou volnost v zpracování moji myšlenky. Je houževnatý jako příroda sama. Vyhovuje mi jako prostředek k vyjádření mých úvah, pocitů, emocí a uměleckých otázek. Konzumní způsob života dnešní uspěchané doby se mění a člověk v ni. Ve své tvorbě reaguji na konfrontační společenské témata, informační mediální bombardování, které vede k otupování mysli i vlastního názoru.“
Kořist (amphora)
V tomto objektu jsem přímo vycházel z ryby, kterou jsem kamufloval v amfoře. Hrál jsem si s myšlenkou proměny, zakrytí a s optickou iluzí. To co vidíme jako jednotlivostí může být mihotavý celek. Tak nám uniká i příroda, nejsme s ní v jednotě. Příroda se nám ztrácí a proměňuje v mrtvé věci. Nebudeme chytat ryby, ale plasty a odpad, nebo i jiné produkty lidského zájmu, avšak z toho se nenajíme. V amfoře se skladovalo především jídlo, ale naším přístupem se muže stát, že nám zůstanou jen prázdné nádoby. Podmaňujeme si všechno v nenasytném chtíči pustošíme přírodu a zároveň se sami chytáme do vlastních sítí a omezení, kde se stáváme zajatci vlastních limitů.
Zika
„Zamýšlím se nad rafinovaností přírody. Objekt ZIKA ztělesňuje přenašeče a nepřímo odkazuje k přenášejícímu viru skrze komáry a pohrává si s nevědomostí skryté hrozby, bodajících přenašečů ukrytých v nenápadnosti něžné poetiky, travin a rákosu.“
 |
 |
 |
 |
 |
Kontakt: facebook.com/kristian.kitzberger
